Memento mori …. Kristus vítězí, Kristus žije, Kristus kraluje ….

Memento mori …. Kristus vítězí, Kristus žije, Kristus kraluje ….

Milí farníci,

srdečně zdravím každého z vás v této nelehké době, kterou prožíváme. Myslím na vás. Není to někdy lehké, ale nikdy při všech těch těžkostech a obavách nezapomeňme na slova Ježíšova: „Neboj se! Já jsem s Tebou po všechny Tvého života! Důvěřuj mi!“

Před týdnem minulou neděli jsme vstoupili do měsíce listopadu. Začátek listopadu je vždy poznamenán intenzivnější připomínkou těch, kdo již zemřeli. Vzpomínáme na ně, modlíme se a obětujeme za ně mši sv, získáváme pro ně plnomocné odpustky (pozn. na základě rozhodnutí papeže Františka je můžeme letos získávat po celý měsíc listopad dle obvyklých stanovených podmínek. Po celý měsíc listopad, když se zúčastním mše sv. v kterýkoliv den ať už v kostele či prostřednictvím televizního přenosu, dále sv. přijímání nebo duchovní sv. přijímání, sv. smíření v tomto období, modlitba za zemřelé a na úmysl Sv. otce. Zvláštní výjimku mají staří a nemocní lidé i všichni, kteří ze závažných důvodů nemohou vycházet z domu, včetně státem nařízené karantény. Tito lidé mohou získat plnomocné odpustky pro duše zemřelých také doma, pokud se pomodlí před Ježíšovým či Mariiným obrazem. Doporučuje se růženec, litanie, četba Písma svatého nebo vykonání některého ze skutků milosrdenství. Obvyklé podmínky – svátost smíření a eucharistie, modlitba na úmysl Sv. otce lze splnit, jakmile to bude možné.) Pomáhejme našim zemřelým do plného společenství s Bohem.

Když se v těchto dnech zamýšlíme nad tématem smrti, tak my křesťané máme veliké motto našeho života, naději ve zmrtvýchvstání. Ježíš tuto pravdu hlásal a jeho učedníci, kteří s ním žili a chodili, potvrdili, že se s Ním po jeho smrti setkali opět s živým. A my, kteří jsme přijali jeho učení a program jako program svého života, věříme, že tento Ježíš nás pozval k účasti na životě věčném. Nikdy však nesmíme ustrnout, ale vést své úvahy o smrti ještě dalším směrem. Sv. Pavel v listě Židům nám říká, že všem lidem je souzeno zemřít a pak nastane soud. Jako se nemusí bát soudu žádný, kdo se proti světským zákonům nikterak neprovinil, pak se nemusí bát Božího soudu ten, který se snaží žít podle evangelia, kdo má velkou snahu sloužit Bohu, milovat ho a stejně tak i bližní.

Co bude důležité při tomto osobním soudu u Boha, nám krásně přiblíží a napoví poslední neděle církevního roku – neděle, kdy slavíme Slavnost Ježíše Krista Krále. Tato slavnost Krista Krále byla ustanovena papežem Piem XI.. K této slavnosti papež také napsal encykliku v době po 1. světové válce. Mnozí se ho ptali, zda je to vhodná doba, aby se královský titul dával Kristu? Snad církev nechce pod tímto pláštíkem strhnout na sebe vládu nad světem, uchopit politickou moc?

Všichni moc dobře víme, že o něco takového Ježíš nikdy nestál a nestojí. Jen si vzpomeňme, co udělal, když ho dav chtěl po zázračném rozmnožení chlebů provolat králem. Písmo sv. říká, že utekl od těchto lidí a skryl se jim. Ale také si připomeňme, že se přesto králem prohlásil. Tehdy stál jako vězeň před Pilátem. Pilát se ptá: „Ty jsi král?“ – „Ano, jsem, ale mé království není z tohoto světa.“ A později přijímá na této zemi jedinou korunovaci, a to trním, zesměšněný, poplivaný, povýšený na trůn – kříž. Odtud vládne, odtud ukazuje všem, že pravá vláda není dána vahou zlata a moci, ale silou lásky, která se dovede obětovat až do krajnosti.

Ježíš Kristus je králem služby a oběti. Toto připomínal Ježíš apoštolům, ale i nám v této době říká: „Pozemští králové rozkazují svým národům a dávají příkazy – já však jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží. Chce-li být někdo první mezi vámi, ať je posledním ze všech a služebníkem všech.“

Evangelium sv. Matouše, jehož úryvek je čten v den slavnosti Krista Krále nám jasně napovídá, jak správně a smysluplně prožít svůj život, abychom Ježíše následovali a jednou před ním při hodnocení našeho života obstáli. Uslyšíme slova: „Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení,  a přišli jste ke mně. …. Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“

Ježíš Kristus Král nám připomíná, že jak se chováme k druhým, tak se chováme k Němu. Někdy dělíme lidi na bohaté a chudé, vzdělané a nevzdělané, sympatické a nesympatické, staré a mladé … a podle toho s nimi jednáme. Ale velikost a důstojnost člověka nevyplývá z těchto kritérií, ale z toho, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Máme v tom druhém vidět živého Krista, cokoliv děláme druhému, děláme Kristu. Jak někdy na to zapomínáme …. Jak by se na světě mnoho věcí změnilo v našich rodinách, na pracovišti, v našem okolí, kdybychom na tato slova Ježíšova nezapomínali, ale prožívali a naplňovali každodenním životem.

Možná budete teď překvapeni jedním zjištěním. Když projdeme evangelia, zjistíme, že z Ježíšových úst slovo LÁSKA není nejčastějším slovem. V přímé řeči ho použil asi jen čtyřikrát. Ježíš nehýřil slovem láska. On žil láskou, žil ji každým skutkem svého života až k prolití poslední kapky krve. Byl člověkem lásky.

Přátelé, představte si člověka, který jde skládat maturitu či státní zkoušky, jak by byl rád, kdyby mu někdo prozradil, jaké dostane otázky. Jistě by se co nejlépe připravil, aby obstál.

Při slavnosti Ježíše Krista Krále nám Ježíš pošeptává, na co se nás bude jednou ptát, jak jsme prožili život zde na zemi. Nebude se ptát, co jsme měli, kolik toho vlastnili, ale jak jsme žili. Velikost našeho života nespočívá v titulech či postavení nebo moci, ale kolik bylo v našem jednání a smýšlení lásky.

Papež Pius XI říká, že slavením svátku Krista Krále vytváříme v srdci prostor pro Krista, aby vládl v našem životě a měl v něm první místo a hlavní slovo. „Mějte takové smýšlení, jaké měl Kristus.“

         Moji milí, na závěr vám přeji odvahu a sílu takto prožívat další dny svého života, abychom jednou patřili a prožívali království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje.

K tomu vám všem ze srdce žehnám a jsem s vámi všemi každý den spojen v modlitbě. Také vás prosím o modlitbu. Děkuji vám.

 

 

  1. listopadu 2020 Váš  otec Jan Žaluda